Naše slepice nakupují kosmetiku zásadně u Avonu

21. května 2016 v 0:33 | Bařka |  Slepice
Dnes jsme chtěli doplnit náš chov na původně stanovených deset kusů nosnic spolu s jedním kouhoutem Martinem. První čtyři slípky jsme koupili v Ředhošti a jsme s nimi velmi spokojeni. Jsou krásné, zdravé a vitální.



Dalších šest jsme si chtěli koupit v Dolních Beřkovicích od pana Kočiše. Chtěli jsme vlastně vyzkoušet i něco nového a porovnat, co bude lepší. Ale jak už to tak u nás bývá, nic nemůže projít hladce a bez karambolů...




Pro slepičky jsem jela s Vojtou a s Aničkou rovnou ze školy. Pan Kočiš nás přivítal velmi vřele. Nabízel nám slepičky mladé a nejstarším bylo sedmnáct týdnů. Brala jsem ty nejstarší a chtěla jsem jich šest. Pan Kočiš mi přinesl šest slepic v jednom chumlu za nohu a nastrkal mi ty divošky do krabice.

Když jsem strkala slípky v krabici do auta, probudilo se ve mě silné humánní cítění a mě napadlo, že by se mohly v tom vedru v kufru dusit. Chtěla jsem tedy odstranit tu černou odendavací desku, aby tam šlo slepičkám aspoň trochu vzduchu. Jenže ve všech autech se musí trochu zabrat, aby se deska dala vyndat. Jenže v autě mého taťky samozřejmě ne.

Zabrala jsem víc a žádný odpor nepřišel. A já najednou měla pocit, že nevidím na jedno oko. Zabolelo to jako ďas!!! První, co mě napadlo byl ten trapas, až pan Kočiš přijde na to, že jsem si u něj na dvorku vyrazila oko a to jsem si jenom přijela koupit slepice.

Mlčela jsem jako hrob, i když se mi bolestí kroutily i palce u nohou. Poslepu jsem zaplatila za slepice ani vlastně nevím kolik jsem za ně dala a pak jsem sedla k dětem do auta.

Až za první zatáčkou jsem se odvážila podívat do zpětného zrcátka. Trefila jsem se těsně pod spodní víčko. Měla jsem tam červenou ranku a cítila jsem, jak mi oko lehce otéká. Tak uvidíme, jestli tam bude ráno monokl, ale co považuji za důležité je, že se mi ani neposunula čočka v oku.

Ale i v té bolestné a uslzené euforii jsem se pana Kočiše dokázala zeptat, jaká je nejlepší forma začlenění nově příchozích dorostenek do našeho maličkého kuřího stáda. Doporučil nám je nechat odděleně a večer je dát do kurníku dohromady, ale nejdříve je všechny pocákat buď starou voňavkou nebo třeba octovou vodou, aby si prý voněly nebo spíš smrděly stejně.

A potom přišlo to pravé seznamování Martina a jeho smečky s nově příchozími děvčaty. Nejdříve jsme je nechali odděleně, aby se oťukaly přes pletivo. Martin pobíhal podle plotu a čepýřil se na svůj nový harém. Ten se evidetně nemohl dočkat. Domácí dámy se ovšem tvářily krajně nedůvěřivě.

Anička mi věnovala svou voňavku od Avonu, kterou dostala od tety. Prý jí moc nevoní a určitě jí nebude používat. Měla pravdu. Slepice jsme pochytaly a postříkaly oranžovou toaletní vodou. Byl to docela boj. Pochytat nově příchozí dorostenky nebyl až takový problém, ale naše svobodná děvčata se nehodlala podvolit.

Děti naháněly slepičky směrem ke mě a já na ně zuřivě stříkala voňavý sprej. Za chvíli se ovšem nad naší farmou začal vznášet freonový mrak, jehož odér se tam udržel několik hodin. Dokonce i sousedi nakukovali přes plot, jestli jsme si neotevřeli novou parfumérii.

Když jsme je ale pustili k sobě, dopadlo to docela dobře. Pravděpodobně je sprej natolik omámil, že už neměly ani sílu na sebe zaútočit. Chvílema mi připadalo, že se po výběhu spíš potácejí, než aby pobíhaly jako slepice.

Uvidíme, jak to bude vypadat zítra....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama