Příbytek pro kozí stádečko mě asi bude stát zdraví

13. května 2016 v 22:24 | Bařka |  Kozy
Dnešní den, kdy jsem zralá lehnout si na stůl ranhojiče, už začal vlastně včera. Měla jsem na patě pár dní staré zranění, které trochu začalo hnisat, a já si ho potřebovala ošetřit. Musím podotknout, že jak nastane jaro, trávím více času bez bot, než v botách. Dokonce i v práci chodím bosky. Proto jsem si to i pravděpodobně způsobila sama.

A to bylo nakonec moje nejmenší zranění za dnešní den...





Ráno jsem dokulhala do práce, kde jsem se opět pohybovala bosa. Bylo toho na řešení za celý den opravdu dost. A jak jsem tam tak poletovala, telefonovala, tiskla stránky a přenášela papíry, nakopla jsem bosou nohou prodlouženou nohu jednoho pracovního stolu. Ani jsem nenadávala a nekřičela. Řekla jsem si jen: "Máš nosit boty!"

Moje milovaná kolegyně mi na to řekla jediné: " Já se z tebe pos…"

Naneštěstí to byla druhá noha, na kterou jsem kulhala.

Když jsem dorazila domů na farmu, bylo potřeba začít hned pracovat, musíme toho ještě spoustu udělat, než nám přijede naše kozí stádečko. Ještě na ně nejsme dobře připraveni. Tak jsem se starším synem začala budovat ohradu. Ta část, kterou jsme zvládli udělat, měla asi jen šest metrů.
Obřím kladivem, kterému doma říkáme Matylda, jsme zabouchávali do země železné trubky, dlouhé asi dva metry. Ty měly držet dřevěné ohrazení. Jednu a půl trubky zabouchal můj syn a já se rozhodla to dodělat. Několikakilová Matylda mi sjela v ruce a tříska z dřevěné násady mi zajela do levého ukazováčku.

Z dřevěného ohrazení jsem nakonec měla v rukách tolik třísek, že bych si z nich mohla postavit minimálně ještě jeden kurník. Tahala jsem je potom jehlou skoro hodinu….

Při nošení dřeva jsem si ještě zvládla zvrtnout kotník v díře, kterou vyhrabal náš pejsek Egon. Nejdřív jsem mu chtěla vynadat, ale pak jsem usoudila, že by to stejně nemělo cenu. Jediné moje štěstí bylo, že díky vrcholovému sportu, který jsem provozovala do svých asi dvaceti let, mám kotníky tak vyčvachtané, že nemám ani výron. To je výhoda, můžete si zvrtávat kotníky, jak chcete a vždy to zvládnou, mají totiž neuvěřitelné ohebné schopnosti.

A to jsem ještě zvládla uvařit k večeři palačinky z litru mléka, aby děti netrpěly hlady.

Bolí mě svaly na celém těle a to mě ještě čeká tak náročný víkend….

Přemýšlím, že vážně navštívím nějakého felčara. Připadám si zbitá, jako po bitvě u Chlumce, ale doufám, že jsem nedopadla jako ti sedláci...


Já už vím, proč byl dnes takový zmatek, vždyť je přece pátek Třináctého!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama