Kdo by to byl řekl, že kozy skáčou?!

1. června 2016 v 23:15 | Bařka |  Kozy
To, že už dlouho toužím po kozách asi všichni víte. Jenže dnes to najednou přišlo, jako blesk z čistého nebe. Pořád mi manžel sliboval: "Neboj se, kozy budou."

A dnes najednou, když jsem našla už asi stý inzerát na prodej koz, se mu rozsvítilo a zavolal mi do práce: "Mámo, máš deset minut na to, aby ses zabalila a přijela domů. Jedeme pro kozy."

Byla jsem najednou jako na trní. Neměla jsem už stání ani chvilku, vyletěla jsem z práce jako namydlený blesk, že jsem málem i zapomněla na to, že s sebou musím vzít Vojtu s Aničkou a po cestě vyzvednout Adélku a pak ještě Dominika. Měla jsem takovou radost, že bych snad na všechny čtyři svoje děti zapomněla. Ale naštěstí se to nestao...


Dojeli jsme společně jako celá rodina do malé vesnice nedaleko Slanýho. Byla to krásná minifarmička jakou máme i my. Jen s tím rozdílem, že tady měli pštrosy. A dokonce páreček Viki a Ferdu.

Do kozích dvojčat jsem se zamilovala na první pohled. Eliška s Fandou mě naprosto okouzlili. Musela jsem si nechat na očích sluneční brýle, abych se nerozplakala dojetím. Navíc pan a paní Kozičkovi byli naprosto neuvěřitelní. Pan Fišer mě ihned zapojil k dojení, abych se to naučila. Měla jsem to sice pečlivě nastudované, ale nikdy jsem to nezkoušela.

Z celého hospodářství jsme byli unešení. Hlavně z té neuvěřitelné čistoty, jakou tam měli. Dozvěděli jsme se dokonce, že pan Fišer vytírá i kurník.

Fanda s Eliškou s námi nakonec po větším přemlouvání odjeli domů. Dlouho v autě mečeli, dokud Fanouška nezaujala kolemjedoucí automobily. Jenže tí naše peripetie ještě zdaleka neskončily.

Odvedli jsme obě kozičky do velké ohrady mezi králíky a slepice. S tím neměli problém, protože obojí už znali od Fišerů. Jenže pak přišel Tygr. A to byla věc pro kozy nevídaná. Kočku ještě zřejmě v životě neviděli. A Tygr nikdy neviděl takové velké podivné zvíře s rohama.

Když už jsem si myslela, že bude všechno dobré, vkradl se na naši farmu odporný potkan. Začal ujídat zrní slepicím a chovat se jako kdyby mu to tady patřilo. Nejdřív jsem se ho snažila vyhnat sekerou, hodila jsem ji po něm, ale netrefila jsem se. Potom se do toho vložil Tygr a pustil se do potkana sám. Prostě si chtěl hájit své teritorium. Potkana jsem sekerou trefila až na druhý pokus, zakvičel a potom odběhl, ale vůbec nemám tušení, jak moc jsem ho trefila.

Protože jsem novinářka a pracuju v deníku, musím každý den do 22 hodin odeslat svou práci do tiskárny. Jenže v devět hodin večer jsme zjistili, že Fanda, i když je kozlík zakrslý, je spíše kozlíkem skákavým. Jenže v tu chvíli, už můj manžel byl samozřejmě dávno v zaměstnání, začalo se stmívat a já neměla hotovou povinnou práci. Děti normálně chodí spát v osm hodin, ale dnes se mnou běhaly po farmě až do čtvrt na deset, abychom zabránili Fandovi v přeskakování ohrady.

Když se nám to jakžtakž povedlo, chtěli jsme se odebrat k domovu, tak začal Fanda s Eliškou plakat. Tak hlasitě, že se to skoro nedalo poslouchat. Mečeli, jakmile jsem se vzdálila od oplocení.

Trvalo dlouho do tmy, než se mi podařilo opustit ohradu, aby byli tiše.

Teď 23:00 a já chodím každých deset minut ven, abych se podívala, zda jsou kozičky v pořádku a jestli neutekly. Jenže mě nesmí vidět, aby zase nezačaly hlasitě mečet. Už takhle nás tady ve vesnici nemají zrovna v lásce a ještě, kdy mají poslouchat Elišku a Fanouška....

Tak já se tam jdu ještě naposledy raději podívat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama