Nabízíme ráj pro alergiky – posilovna a solárko zdarma

8. června 2016 v 23:35 | Bařka |  I tohle k životu patří...
Naskytla se nám velká příležitost usušit si vlastní seno. Museli jsme si shrabat hřiště, než začne dětský den. Převézt ho domů a dosušit. Na zahradě nebylo kam šlápnout, ale nakonec jsme to nějak rozprostřeli a vážně dosušili.


Dopadlo to tak, že seno je sice pod střechou a je ho vážně dost, ale my všichni jsme spálení na uhel. Někteří z nás vypadají jako lososi, někteří jako ovárci a někdo vypadá jako, když právě prolezl rozpálených dehtem.




V pondělí odpoledne mi manžel oznámil, že sehnal seno, ale musíme si ho shrabat, převézt a dosušit. Naprosto hamižně jsem okamžitě kývla, byla přede mnou ta vidina ušetřených peněz. Seno dneska vůbec není levné a my ho zkrmíme opravdu hodně.
Večer jsme převezli dva valníky za autem domů. Hrabala s námi Adélka i Domča a kdybychom tam naši pětiletou dceru nechali samotnou, shrabala by možná celou louku sama.

V úterý jsme převezli s manželem sami dva další dvě fúry a všechno rozházeli po zahradě. Slunce strašně pálilo a já jsem si naprosto perfektně vypálila na těle tílko s ramínkama do trojúhelníku. Opravdu zajímavé opálení. Protože to hřiště bylo uprostřed vesnice, neodvážila jsem si vysvléknout triko.

Večer jsem necítila nějakou velkou únavu, ale ráno to bylo horší. Myslela jsem, že vůbec nevstanu z postele. Ještě Vojta dělá to taekwondo a má sílu na to, aby mě z postele vytáhl. Do práce jsem se došourala jen tak tak. Ještě, že jsem našla místo na zaparkování přímo přede dveřmi, dál bych asi nedošla.

Odpoledne jsem začala obracet skoro 1000 metrů čtverečních rozprostřeného sena. Asi v pět hodin se nám zdálo dostatečně usušené a já se pustila do jeho shrabávání do kupek. Na vlastní zahradě už jsem našla odvahu shodit triko, aby se mi opálení slilo v jeden velký černorudý flek.

Můj muž mezitím svařoval vjezdová vrata, která sám vyrábí. Najednou zahřmělo. Zahodil všechno náčiní a běžel mi pomoc se senem. Bylo jasné, že ho musíme uklidit pod střechu dřív, než začne pršet. Vypadalo to, že to nestihneme.

A to je přesně jedna z těch situací, kdy člověk děkuje Bohu, že má tolik potomků. Všichni makali, abychom to stihli. Já s Aničkou jsme ovládaly hrábě. Dominik s tatínkem vládli vidlemi a Vojta měl velmi zodpovědnou funkci lisovače. Musel seno pěchovat do velmi malého prostoru.

Nakonec se mému taťkovi zželelo pracantů zbrocených potem a vzal vidle do ruky, aby nám seno pomohl nosit.

Nakonec jsme to stihli. Už jsou to čtyři hodiny, co je seno uklizené a zatím ještě pršet nezačalo.

Docílila jsem skvělého opálení, jako ze solárka, akorát mě teď záda trochu pálí. V dlaních mám puchýře ve tvaru
olympijských kruhů. Škoda, že Rio začíná až za několik týdnů, mohla jsem být stylová.


Výsledek dvoudenního týrání dětí a maminky s tatínkem je jasný. Nikdo se nemůže hnout, všichni jsou spálení od slunce a v dlaních máme mozoly. Ušetřili jsme asi tam dva tisíce korun za seno, ale pořádný balík peněz za solárko a posilovnu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama