Zázračná uzdravení nejen zvířat, ale i manželství

13. června 2016 v 0:55 | Bařka |  I tohle k životu patří...
Tentokrát to bude spíše smutné povídání. Ale vlastně i radostné…

Děti odjely k babičkám a dědečkům a tatínkům a já s manželem jsme si udělali krásné dva dny jen sami pro sebe. Ale protože můj muž musel do práce, tedy do kamionu, rozhodla jsem se, že tentokrát pojedu s ním. Ještě nikdy jsem kamionem nejela, moje děti už ano, všechny. Takže jsem měla svou velkou kamionovou premiéru.

Jenže tenhle víkend byl plný zvířecích tragédií, ale zároveň plný lásky a nových přírůstků na naší farmě.



Všechno začalo v sobotu, když se u nás doma doslova vystřídaly dvě moje velké kamarádky - Aneta, zvaná Džamila a Martina, zvaná Martička. Tyto přezdívky dal oběma můj manžel, já jsem v tom zcela nevinně. Martina dokonce našla tu odvahu a vyzkoušela si podojit naší Elišku. Sice se to nepovedlo, ale zase na druhou stranu, kdo se dokáže posadit v botách na podpatku ke koze a hned ji podojit?


Její krásný příspěvek najdete zde.

Potom jsem vyrazili s manželem ke kamionu. Už po cestě to všechno začalo. Zrovna jsem telefonovala s Martinou, která mi nabízela otevřené bílé víno. Když dodávce jedoucí přímo proti nám, vběhla pod kola kočka. Nemohli jsme dělat nic. Manžel mi jen rukou zakryl obě oči. I když jsme strašně spěchali, byli jsme ochotni zastavit, ale než jsme dojeli k místu nehody, kočka nabrala rychlý směr přes plot, zřejmě domů. Vím, že se to někdy stává. Ale i tam mi z toho bylo nevolno. Snažila jsem se mermomocí svou mysl přesvědčit, že kočičce se vážně nic nestalo a nejhorší, co ji potkalo byl jen šok.

Když jsme usedli do kamionu, hned po deseti minutách jídzy se nám o sklo doslova rozplácl ptáček. Říkala jsem si, že to už vážně není možné.

Ještě večer jsme v průjezdu noční vesnicí potkali zajíce. Naštěstí můj manžel udělal všechno proto, aby se i s 34tunovým kolosem, malému zajíčkovi vyhnul.

A aby těch zvířat nebylo tento víkend málo, napadlo mého manžela, že máme doma jen deset kachen, a to je přece málo. Měli bychom dojet pro další.

Takže jsme samozřejmě ráno po celonoční jízdě vyrazili do Ředhoště. A to podotýkám, že já jsem si po půlnoci v kamionu zalezla do postele a spala až do sedmi do rána. Ale můj drahý manžel řídil opravdu celou noc. Ale sám si to vymyslel. A kdo nás jen trošku zná, je mu jasné, že jsme se domů nevrátili s prázdnou.

Přivezli jsme dvacet káčat. Od stejného pána, od kterého mamé naše slepičky, kuřata i káčata. A rozhodli jsme se, že už budeme brát drůbež vždy jen od něj. Za uznání jsme dostali nejen slevu, ale i jedno káče navíc. Bohužel, než jsme dojeli domů, dostalo jedno káčecí miminko křeč, z důvodu dehydratace. Zvířata na trhu prostě nemají takový komfort jako doma. Zbylo jich jen dvacet.

Po několika hodinách, co už byli doma ve svém výběhu, u svého domečku na ně Tygr shodil těžké prkno. Trefilo to jedno káčátko do nohy. Klepalo se a nemohlo se na nožku postavit. Nejdřív jsem uvažovala o jeho utracení, protože se mi zdálo, že vážně trpí. Nakonec jsme se střídali v jeho chování a do večera běhalo jako ti ostatní. Zaplať pánbůh jsem se neunáhlila a byli u toho u moji rodiče, kteří mě podpořili. Zděnda totiž stále ještě spal po noční jízdě.

Horší bylo, že jsme se od pana odborníka dozvěděli, že jednu z našich slepiček, musíme vyřadit z chovu. Už před několika dny jsme si všimli její krvavé rány vzadu na krku. Prostě do kolektivu nezapadla a bylo nám jasně řečeno, že pokud ji nezabijeme my. Udělají to ostatní slepice a pro ni to bude daleko horší. Nedá se nic dělat, ale bude slepice na paprice. Je mi jí sice líto, ale vážně ji její kolegyně ubližují a jsou na ni zlé. I děti už se s tím smířily.

A ještě bych vám chtla říct, že jsem dnes dokonce pochopila, že naše malá farmička mi zachránila manželství. Do té doby, než jsme začali pořizovat zvířata, jsme byli neustále na nože, ale dnes, když se bojíme nejen o naše děti, ale především o zvířátka, máme společný zájem a neustále je, co řešit a co dělat. Ale o tom zase někdy příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marta Dušková Marta Dušková | E-mail | Web | 13. června 2016 v 6:41 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsala, ale takových šokujících událostí za jeden víkend je docela dost. A že opět něco přivezete, jsem věděla už v sobotu :-) M.

2 egufobosuvega egufobosuvega | E-mail | 31. července 2018 v 6:04 | Reagovat

http:/// - .ankor <a href="http:///">.ankor</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama